„Zvědavost není žádný hřích. Měli bychom jí ovšem dávat průchod opatrně.“ To pronesla známá spisovatelka a autorka knížek o odvážném čarodějném učni, které zná zajisté každý z nás. A protože je člověk od přírody tvor zvídavý, občas se v jeho mysli vynoří otázky, na které zkrátka potřebuje znát odpověď. Pokud vás zachvátila touha po tom, dozvědět se, jak to vlastně kdysi fungovalo ve světě půjček a financí, pak jsou následující řádky určeny právě vám.
1. Jak staré jsou vlastně půjčky?
Skoro by se dalo odpovědět větou – tak staré, jako lidstvo samo. A skutečně. První zmínky o bankovním systému a půjčkách obecně pocházejí již ze starého Babylonu. Tehdy samozřejmě neexistovaly klasické instituce, které by poskytovaly zájemcům bankovní nebo nebankovní půjčky. Jako finanční domy ale sloužily tehdejší chrámy. Každý, kdo si do chrámu uložil svůj majetek, dostal potvrzení, které následně sloužilo k placení daní. Protože se obliba tehdejších finančních služeb rozmáhala, najdeme o nich zmínky dokonce i ve slavném Chamurappiho zákoníku.
2. Kdo jako první zavedl bezhotovostní styk?
Myslíte si, že bezhotovostní styk je moderním vynálezem současnosti? Omyl! Průkopníky v něm byli starověcí Římané. A protože lidé odmítali své závazky platit stejně jako je tomu dnes, čekali je sankce. Exekuce samozřejmě neexistovaly. Existovalo ale něco mnohem horšího – otroctví. Neplatiči půjček – tehdejší dlužníci – se stávali otroky svého věřitele.
3. Na co si tehdy lidé vlastně půjčovali?
Dříve samozřejmě neexistovaly sms půjčky což je v dnešní době samozřejmostí. Neexistovaly ani hypotéky v podobě, jaké je známe dnes, i tak ale můžeme směle tvrdit, že si lidé půjčovali na velmi obdobné věci jako v dnešní době. Zřejmě největší objem půjček měl sloužit k pokrytí daní, které nebyly zrovna nízké. Lidé si dále půjčovali také na rozvoj obchodu a podnikání a spousta transakcí probíhala také v zemědělství. Kromě peněz se půjčovalo i obilí, stroje nebo zvířata. To vše samozřejmě s vysokým úrokem.
4. Kdo přišel jako první s nápadem zástavy nemovitosti?
Ani ručení ve formě zástavy nemovitosti není výdobytkem poslední doby. Své kořeny má již v raném středověku. Věřitel půjčil dlužníkovi peníze a na „oplátku“ chtěl nějakou záruku, že mu peníze vrátí. Dlužník tak musel na věřitele přepsat svůj majetek (či jeho část), kterou následně věřitel spravoval do té doby, než obdržel dlužný obnos zpět. Poté přecházel majetek zpět do držení dlužníka. Pokud dlužník závazek nesplatil, majetek zůstával věřiteli.
5. Kdy a kde vznikla první banka?
Prapůvod bankovnictví je neodmyslitelně spojen se 14. stoletím. Tehdy jistý člen rodiny Medicejů prováděl bankovní operace na dřevěné lavici (italsky „banco“). V této primitivní „bance“ vypisoval stvrzenky, přijímal vklady nebo půjčoval lidem peníze s nemalým úrokem. Dokonce vytvořil jakousi „vymáhací agenturu“, když pod sebou zaměstnával tým specialistů na nátlak. První skutečný bankovní dům (Monte dei Paschi di Siena), který poskytoval mimo jiné i bankovní půjčky, však byl založen o něco později – konkrétně v roce 1472. Zajímavostí také je, že tato banka dodnes funguje.
