Covidové vysvědčení. Studenti jsou přetížení a demotivovaní, třetina trpí depresemi

Sdílet článek

Místo bezstarostného života prožili studenti vysokých a středních škol období plné samoty a nejistoty. Jak se vyrovnávají se změnami posledního školního roku? Výzkumná agentura Behavio ve spolupráci s NEWTON University a portálem Vysokeskoly.cz požádala studenty v dotazníku, aby to zhodnotili.

Jak to mají vysokoškoláci?

Pro lidi, kteří prochází všemi úrovněmi vysokoškolského vzdělání, je v tomto období typická ztráta motivace ke studiu, kterou popisuje nadpoloviční většina z nich. Polovina hodnotí svoje aktuální nasazení slovy “dost se ulejvám”, studiu prý věnují méně času než dřív. A není se co divit, život se změnil pro 88 % těchto mladých lidí a z jejich dalších odpovědí je patrné, že převážně k horšímu.

Co se ve vašem osobním životě po roce pandemie změnilo?

Život a volný čas v pandemii

Vysokoškoláci se teď především perou sami se sebou. Pro 60 % z nich je obtížné se soustředit a utíkají od povinností k prokrastinaci (61 %) – víc než dřív sledují různá videa a seriály (57 %) a někteří také častěji hrají počítačové hry (19 %). Jejich životní styl, stejně jako zbytku populace, musel projít nevyhnutelnými změnami. 41 % se méně věnuje svým koníčkům a jen malé množství (17 %) si dokázalo najít koníčky nové – sem patří především procházky v přírodě a běhání. Část si tedy v tomto období našla cestu ke sportu (nebo k novému druhu sportu), podobně velká část ale naopak sportovat přestala. A tloustnutí hlásí 38 % budoucích držitelům akademických titulů.

Co se ve vašem osobním životě po roce pandemie změnilo?

Distanční výuka

Nejvíc jim chybí osobní kontakt a to podobnou měrou jak se spolužáky (58 %) tak s vyučujícími (53 %). Online výuka neumožňuje studentům získat hned pomoc, když něčemu nerozumí, a chybí jim obecně individuální přístup. Vyučující si ale prý převážně s novým zadáním poradili a distanční výuku uvedli do chodu. Studenti se tak naučili pracovat s novými programy a online nástroji, což se dá považovat za pozitivum. Třetinu studentů sice občas zlobí internetové připojení, občas by se jim hodilo zajít do knihovny, ale tyto potíže nejsou zdaleka tak výrazné jako absence kontaktu.

Jak chybí kontakt se spolužáky?

Jak chybí kontakt s vyučujícími?

Dopady na psychický stav studentů

A jak se cítí? Mají pocit, že je toho na ně hodně (48 %), jsou víc ve stresu (57 %) a prožívají víc nejistotu (54 %). Třetina dokonce trpí depresemi.

Jak se cítíte, když někomu vyprávíte o svém studiu?

Jak pandemie poznamenala budoucí vysokoškoláky?

Středoškoláci v posledním ročníku, kteří se plánují přihlásit na vysokou školu, popisují svou situaci velmi podobně. Vysokoškoláci jsou víc zahlcení a o něco hůř zvládají distanční výuku, maturanti ale novou situaci nesou v průměru hůř emočně.

Problémy studentů se týkají nás všech

Všechny tyto problémy padají částečně i na bedra rodičů. 57 % vysokoškoláků bydlí aktuálně u svých rodin a naprostou většinu z nich rodiče také finančně podporují. Studenti středních škol jsou většinou mladší 18 let, takže se dá předpokládat, že je rodiče živí také.

“Ze zmíněných problémů bych podtrhl studenty pociťovanou silnou nejistotu. Z jiných výzkumů víme, že právě velká nejistota vede k pasivitě, strachu, stresu a ke ztrátě důvěry ve stát. Chceme-li zmírnit pojmenované problémy, musíme začít právě tady. Často však vidíme pravý opak: dlouhé debaty o úřední maturitě, častá rozhodnutí na posledních chvílí, slabá podpora a pomoc,” doplnil sociolog a výzkumný ředitel Behavio Vojtěch Prokeš.

Příběhy studentů

V této sekci najdete osobní výpovědi studentů Newton University o tom, jak oni prožívali poslední rok v pandemii. Všechny příběhy jsou k dispozici novinářům, autoři souhlasí s jejich zveřejněním.

Když mozek nemá potravu ve formě komunikace, začíná vymýšlet kraviny

Jan Filko, 1. Ročník

Nejhorší dopad pro mě jako studenta byla ztráta běžného kontaktu s lidmi. Vypadnul jsem z předchozího (pracovního) kolektivu s vidinou kolektivu vrstevníků, což se nekonalo. Chyběl mi rozhovor s druhou osobou, sdílení myšlenek a celkově se mi zpřetrhaly sociální vazby (hlavně ty slabé, ovšem každodenní). Kvůli tomu jsem cítil frustraci, občasné potíže s komunikací, znechucení a splývání dnů do sebe. Po psychické stránce to tedy byla lehká apatie ke světu okolo.

Bylo pro mě těžší se soustředit a ztratil jsem motivaci cokoliv dělat a tím pádem například i hledat si zaměstnání a získávat kontakty. Ovšem na druhou stranu, bylo zapotřebí si všechny věci zařídit sám, takže i přes značnou dávku frustrace jsem se posunul v samostatnosti, nebo možná spíše v odpovědnosti sama za sebe.

Více se věnuji samostatným činnostem, jako samostudium a čtení, ale řekl bych, že nikterak markantněji. Spíše se víc věnuji nějaké formě samopsychologie, jak se nezbláznit. A samomluvě. Z osobního kontaktu s lidmi se stal dejme tomu trochu svátek, ne přirozenost. Mám pocit, že spíše zakrňuji a ztrácím realitu a pevnou půdu pod nohama do budoucna, než že bych se mohl pyšnit tím, jak suprově jsem se naučil býti samostatným a sebekoučujícím člověkem.

Pomohlo by nedělat žádná nesmyslná nařízení jako absolutní zákazy se stýkat, navíc po tak dlouhou dobu. Myslím, že by to mělo být do jisté míry na každém z nás, co si zvolí. Prostě nenechat v tom každého se vymáchat zvlášť. Takže za mě k čertu s vládními nařízeními, zvládli bychom to s apelem od vedení “buďte prosím zodpovědní k sobě navzájem”. Je potřeba opět začít žít přirozeně jako společenský tvor, protože pokud mozek nemá potravu ve formě komunikace, začíná vymýšlet kraviny.

I když nás studium naplňuje a baví, dostáváme se do stereotypu

Pavlína Hlučková, 1. Ročník

Asi bych změny rozdělila na pozitivní a negativní. Pozitivních je paradoxně u mě více. Věnovala jsem větší čas studiu, jak školnímu tak i mimoškolnímu, četbě, sportu a umělecké tvorbě. Co se negativních změn

tyče, tak mi chyběla možnost být v tanečním sále, ale kompenzovala jsem to jinými činnostmi.

Nejtěžší pro mě byla určitá “osamělost” a nedostatek osobního kontaktu. I když mě studium naplňuje a baví, dostávala jsem se do určitého stereotypu, který mě unavoval jak fyzicky, tak především psychicky. Navíc jsem měla občas pocit, že nemám šanci v budoucnu prorazit, protože studuji psychologii, která je postavena především na zkušenostech.

Kdyby to bylo na mně, asi bych hledala v rámci školy možnosti setkávání menších skupin, ve kterých by se dalo aspoň nějak diskutovat o věcech studijních, pracovních, ale i třeba osobních. Navíc by se tak studenti měli možnost více poznat a případně se doptat na věci, které by mohly posunout všechny účastníky.

Jestli přijde další lockdown, asi už někoho půjdu sežrat

Jan Oulehla, 2. Ročník

Psychicky jsem to zvládl v pohodě, akorát jsme se s bratrem, se kterým bydlím, poslední měsíc karantény měli chuť zastřelit. A fyzicky? Přibral jsem.

Byl jsem příjemně překvapený, že až na malé výjimky se s tím všichni učitelé vyrovnali bez ztráty kytičky. Po studijní stránce jsem to opravdu očekával horší. I zkoušky proběhly dobře. Myslím, že nám to učitelé nedávali zadarmo nebo snáz, spíše naopak. Většina z nich kladla velký důraz na odborné znalosti, abychom se nemohli “ulejvat”. Bojím se ale, že to bude znát u státnic. Ačkoliv škola dělala opravdu vše, co bylo v jejích silách, kontaktní výuka a příprava na státnice se nedá nahradit.

Moje podnikání bylo absolutně omezeno, soustředil jsem se na catering na velké akce a to bylo logicky první, co se vždy zakázalo. Začal jsem se více věnovat projektu LPK (Letní podnikatelský kemp) a s projektem Honzovy řízky jsem se začal připravovat na Newton akcelerátor. Příští léto plánuji otevřít bistro v centru Brna. Jestli přijde další lockdown, asi už někoho půjdu sežrat.

Ze strany vlády je toho hromada špatně. Jednou jsem, samozřejmě absolutně střízlivý, sepsal desatero, co bych udělal jinak. Psali jsme to s přáteli někdy v jednu ráno, ale myslím, že to kupodivu mělo hlavu a patu.

Ze strany školy vše v pořádku. Obzvlášť s odstupem času si myslím, že to skola zvládla opravdu dobře.

O výzkumu

Vzorek: 7161 respondentů, studenti vysokých a středních škol z celé republiky. Sběr dat: květen a červen 2021.

Je důležité si uvědomit, že se nejedná o reprezentativní výzkum, který bychom mohli zobecnit na celou populaci studentů, ale týká se specifické skupiny. Sběr dat probíhal online formou průzkumu na předem definované velmi úzké a specifické skupině. Dotazník jsme rozeslali na zhruba 170 tisíc e-mailů středoškoláků a vysokoškoláků z adresáře webu vysokeskoly.cz. Výzkum je výsledkem spolupráce agentury Behavio, Newton University a serveru vysokeskoly.cz

Kontakty

Vojtěch Prokeš 

Sociolog, ředitel výzkumu a spolumajitel Behavio

Tel: 777 575 168

E-mail: vojtech.prokes@behaviolabs.com

Jiří Ziegler 

ředitel portálu VysokeSkoly.cz

Tel: 724 260 061

E-mail: jiri.ziegler@vysokeskoly.cz

Tomáš Havelka 

Provozní ředitel NEWTON University

Tel: 777 760 580

E-mail: tomas.havelka@newton.university

Sdílet článek

Komentáře

komentářů