Pojem Den daňové svobody nepatří mezi ty nejznámější. Sám o sobě tento den ani pro většinu z nás nehraje žádnou výraznější roli v našich životech. Přesto by vás ale mohlo zajímat, co to vlastně je a proč je dobré, když se povede dosáhnout ho dřív než v minulém roce.
Část roku na stát, část pak na sebe
Den daňové svobody je termínem, který virtuálně rozděluje kalendářní rok na dvě období. První období je to, během kterého populace vydělává na výdaje státní správy a veřejných institucí. Všechny daně po tomto datu už jsou určené pro uhrazení ostatních výdajů, tedy zejména pro veřejné blaho.
Samozřejmě, jedná se především o statistický údaj, protože v reálu by se asi jen těžko polovinu roku hradily pouze výdaje na státní správu a s těmi ostatními se čekalo na to, kdy konečně bude vyděláno na úředníky. Rozhodně je však tento den zajímavým ekonomickým ukazatelem, který nám umožní srovnání s ostatními zeměmi nejen v Evropě, ale také celosvětově.
Výdaje státu stabilně narůstají
Jedním z faktorů, který musíme při posuzování Dne daňové svobody zahrnout, jsou rostoucí výdaje státních institucí. Zda rostou oprávněně či nikoli ponechme jiné diskuzi. Právě kvůli rostoucím výdajům státu je tedy nejčastější posun DDS v řádu dnů, nikoli celých týdnů.
Dobrou zprávou je, že od roku 2010 termín dne daňové svobody stabilně klesá. Zatímco v roce 2010 jsme ho „oslavili“ 18. června, loni to bylo již druhého června. Těžko odhadovat, kam se tato hranice posune v roce 2017, dle kvalifikovaného odhadu společnosti Deloitte to bude 17. června. Obecně se dá říct, že největší vliv na přiblížení hranice DDS k začátku roku má HDP. Pokud hodnota HDP roste, zkracuje se i počet dnů, které potřebujeme na zajištění provozu státu. Pokud tedy vše půjde jako doposud, dá se očekávat další malé zlepšení.
V porovnání s jinými zeměmi jsme na tom však spíš hůř. Podle údajů OECD zaostáváme za celosvětovým průměrem o 4 dny. Nejlépe se mají Jihokorejci, kteří mají na stát vyděláno už koncem dubna (loni 28. dubna). V Evropě a celkově na druhém místě na světě je Švýcarsko, které si na sebe loni vydělalo už 5. května. Naopak nejhůře jsou na tom na světě Finové, kterým to loni trvalo až do 2.8., a nepřekvapivě také Řekové, kteří oslavili DDS až 27. července.
