Televizi nebo rádio vlastní v České republice naprostá většina domácností. Každá z nich proto jednou měsíčně obdrží do schránky složenku se dvěma částkami. Jsou to povinné koncesionářské poplatky za vlastnictví výše zmíněných přijímačů.
Dvě stovky měsíčně – za veřejnoprávní televizi a rozhlas
Od 1. ledna 2008 je výše těchto poplatků stanovena na 135,- za televizi a 45,- za rozhlas. Předtím byly obě částky o něco nižší: za televizor jsme platili 120 korun a za rádio 37. V současné době tedy každá domácnost (právnickým žargonem každá fyzická osoba) měsíčně odvádí státu 180 korun. Podnikatelé potom připlácejí za každý přístroj použitý k podnikání.
Pokud se někdo chce záměrně vyhnout placení těchto poplatků, je považován za tzv. černého posluchače a v případě odhalení mu hrozí jednorázová sankce ve výši 5000,- za každý nenahlášený rozhlasový přijímač a dvojnásobné penále za nenahlášenou televizi. Cílem koncesionářských poplatků je financování veřejnoprávních médií – České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo). Vybrané peníze putují na úhradu jejich provozu a platy zaměstnanců. Ročně přinášejí miliardové zisky.
Budoucnost je vlastně dosti nejistá, jak dopadnou politická jednání?
Existence koncesionářských poplatků se v posledních měsících stala jedním ze žhavých předvolebních témat. Ukazuje se totiž, že řada uživatelů není s prací ČT a ČRo spokojena a nepatří mezi jejich sledující, přesto jsou nuceni státu na jejich provoz přispívat čistě proto, že vlastní televizi či rádio. Z programu ovšem záměrně volí soukromé stanice, které od svých diváků či posluchačů žádné poplatky nevyžadují.
Princip financování pomocí koncesionářských poplatků začal zajímat i politické strany a řada z nich zařadila do svých volebních programů jako jeden z hlavních bodů právě jejich zrušení. Opozice však argumentuje tím, že veřejnoprávní média je potřeba financovat z veřejných zdrojů a v případě výpadku tak klíčového příjmu by byla ohrožena samotná existence České televize a Českého rozhlasu. Jak to dopadne, na to si musíme počkat po volbách.