Kolem sociálního pojištění panují ve společnosti velké rozpory. Mnoho lidí má v sobě spoustu zažitých „pravd“ a vyvrátit je může být velmi náročné. Sociální pojištění OSVČ (tedy osob samostatně výdělečně činných, někdy také nazývaných ne úplně přesně jako drobní živnostníci) je jasně největším daňovým odvodem pro ty, kteří se rozhodli živit na vlastní pěst. Co ještě ve společnosti koluje?
Sociální pojištění není dobrovolné, platit se musí i při ztrátě
Za prvé – sociální pojištění se platit jednoduše musí. A to i kdyby OSVČ nestál o penzi a rozhodl se, že se na stáří zabezpečí sám bez pomoci státního aparátu. Každý živnostník, který má hlavní samostatnou výdělečnou činnost právě podnikání, musí hradit sociální pojištění na konto příslušné ČSSZ (České správy sociálního zabezpečení), sazba pojistného pak činí 29,2 procenta z vyměřovacího základu. Zatímco sociální pojištění je povinné, nemocenské pojištění (zhruba stokoruna měsíčně), už povinné pro podnikatele není.
I kdyby byl OSVČ za minulý rok ve ztrátě nebo vykázal skutečně dosti nízký zisk, musí za rok 2017 zaplatit na sociálním pojištění přinejmenším 24 732 korun českých. V případě vyššího výdělku pak je ještě doměřen doplatek, pokud si chcete ověřit příslušné propočty dopředu a nebýt pak překvapeni dopisem z úřadu, existují speciální internetové kalkulačky (jejich využití je samozřejmě bezplatné).
Že penzisté sociální pojištění neplatí? To není vždy úplně pravda, v případě, že jejich zisk (příjmy mínus výdaje) za rok 2017 převyšuje částku 67 756 korun, je nutné sociální pojištění platit, i kdyby šlo o vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Platby na penzijní spoření nebo penzijní připojištění také nijak nesníží pojistné. Příjmy z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se pak budou počítat do důchodového výměru jen tehdy, pokud zde vznikla povinnost platby sociálního pojištění. Pokud si tedy vyděláte tzv. „na vedlejšák“ pět tisíc měsíčně, budoucího eventuálního důchodu se to nijak nedotkne.
